VÝZNAM KAT V JUDU

Katy jsou formy, sestavy cviků s předepsaným detailním popisem pořadí jednotlivých pohybů, kroků, úderů, obrany, úhybů, kde má hluboký smysl každý detail jako je vzpřímený postoj, dokonce i to, jak a kam se díváme; důležitý je formální pozdrav při zahájení a ukončování kat. Katy slouží k výuce a k uchování tradice bojových umění. Cvičenec tak pronikne do minulosti s nádechem tradična a pochopí smysl a principy judo, které se prolínají i do cvičení technik. Pokaždé objevuje něco nového a porozumí věcem, které dříve nevnímal či nechápal. Pravidelným cvičením kat se také upevňují techniky. Výhodou je, že se katy dají cvičit po celý život, v jakémkoli věku, a stále to přináší užitek. V katách se používají také tradiční zbraně Kodokan Judo, jako je katana (meč), tantó (dýka), která symbolizuje i zároveň wakizashi (krátký meč), tyč (jo), a také moderně přidaná pistole. Je třeba upozornit na to, proč se nesmí používat techniky v kata do zápasu - Randori. Je zřejmé, že katy znázorňují modelové situace, které mohou nastat v boji s protivníkem, a následuje adekvátní obrana Toriho, tudíž se v Randori nesmí používat úderů, ani kopů či malých pák, abychom chránili zdraví nejen své, ale i zdraví spolubojovníka. O zbraních v Randori nemluvím, to je zcela zřejmé. V tradičním judu máme osm kat, zbytek jsou doplňující sestavy. Všechny se cvičí jen na jednu stranu, kromě jedné - Nage-No-Katy. Gonosen no kata nepatří do osnov Kodokanu, protože nebyla tvořena zakladatelem, ale kolegiem Danů. Jedná se o perfektní systém protichvatů - cvičí se dodnes také na zkoušky mistrovského stupně Dan.

STRUČNÝ POPIS TĚCHTO JUDO KAT

NAGE NO KATA

je sestava hodů. Tato kata vznikla v roce 1884 –1885 v Kodokanu. Je rozdělena do pěti základních částí z technik Gokyo a zčásti i sebeobranných prvků, a to po třech technikách. Je zajímavá také v tom, že jsou zde využity techniky všech částí, jako jsou techniky rukou, boků, nohou, ale i strhy, které v Judo cvičíme. Po ceremonii se začíná cvičit tak, aby cvičenci ukázali principy této katy (jemné cesty juda). V katě je Uke ten, co útočí a Tori obránce. Tato kata se cvičí na obě strany.

KATAME NO KATA

je sestava znehybnění. Tato kata vznikla ve stejných letech jako Nage–no–Kata, také v Kodokanu. Skládá se ze tří hlavních částí po pěti technikách. Jsou to Osaekomi-waza (techniky držení), Žime-waza (techniky škrcení) a Kansecu-waza (techniky páčení). Jsou zde opět používané techniky, které cvičíme na tréninku, a rovněž i sebeobranné. Uke v první části naznačuje vždy tři úniky, dále pak jen jeden kvůli účinným technikám Toriho. V této katě se pohybujeme pouze na zemi po jednom koleni a to levé nohy, což znázorňuje opět minulost, kde se nosily na levém boku meče: katana a wakizashi (dlouhý meč a krátký samurajský meč, nosívala se i dýka – tantó schovaná pod kimonem). Všechno, co se v katě cvičí, znázorňuje dobu samurajů. Po ceremonii zahajují cvičenci katu.

KIME NO KATA

Rokem 1888 vzniká Shinken-Shobu-No-Kata. Překládá se jako základní sebeobranné formy a představuje základní průřez principu útoku a obrany. Znak Shinken znamená ostrý meč, znaky Shobu znamenají boj a znak Kime je konečný, definitivní, může být přeložen jako forma konečného řešení. Rozděluje se také do dvou částí Idori - v kleče (8 technik) a Tachi-ai v postoji (12 technik). V této katě se objevují zbraně, které dříve samurajové nosili běžně, a to wakizashi a katana. V katě je používán nůž-tantó, znázorňující wakizashi. Cvičenec se zde může zdokonalit v sebeobraně, učí se nejen bránit proti úderům, úchopům, či útokům i se zbraní, ale zároveň se také učí základní formy útočné jak se zbraní, tak beze zbraně. Tyto základní techniky jsou velice efektivní i do dnešní doby.

SEIRYOKU ZENYO KOKUMIN TAIKU NO KATA

Katu lze přeložit jako tělovýchovnou sestavu účinných prvků boje. Jak říká již název, techniky by měly být prováděny s minimálním úsilím a maximální účinností, která je dosažena kontrolou nad Ukem pomocí páky. Je tvořena třemi skupinami technik. První skupina, Tandoku renshu, je cvičena bez soupeře a je tím v judu jedinečná, je tvořena z judistických úderů a kopů. Ve druhé skupině je cvičena forma Kimeshiki - forma rozhodnutí při provedeném útoku a to Idori (v kleče) a v Tači-ai (ve stoje). Ve třetí skupině je vidět výběr technik z Ju-no-katy, tato kata vznikla roku 1924.

GOSHIN JUTSU NO KATA

Překládá se jako moderní sebeobrana. Tato kata vzniká po smrti zakladatele Judo, prof. Jigoro Kana, a to v roce 1956. Na jejím vzniku se podílel mistr Aikido, Kenji Tomiki, jehož vliv je v katě zřejmý. Je v ní použito těchto zbraní: nůž, tyč-jo, a pistole. Ze základních technik této katy dodnes těží některé bojové styly a některé techniky jsou používány dodnes ve výcviku v zásahových jednotkách PČR, AČR nebo u MP, dokonce i ve výcviku bodyguardů. Obsahuje 21 technik, z toho 9 technik řeší ozbrojený útok a 12 technik neozbrojený.

ITSUTSUNO KATA

Tato kata vzniká v témže roce jako předešlé dvě katy. Je to kata pěti skrytých principů, pěti přírodních sil, tudíž pěti nejefektivnějších forem v Judo, které se znázorňují při cvičení této katy. Techniky nemají název, je to jen pět principů. Tato kata patří mezi nejkratší katy v Kodokanu. Vyžaduje již pokročilejší cvičence, poukazuje nám na možnost duchovního rozvoje a práce s energií. Lépe pochopíme smysl základních hesel zakladatele Juda.

KOSHIKI NO KATA

Vznik této katy mi není znám, pochází ze školy Kito-ryu, kde ji převzal Kano z ju-jutsu v nezměněné formě, a tak se dochovala až dodnes. Můžeme z ní cítit minulost, tradici, hluboký smysl a respekt v technikách, protože tyto techniky pochází přímo z boje, kdy stál samuraj proti samuraji. Překládáme ji jako formu klasické nebo staré formy sebeobrany. Skládá se ze dvou částí a to: Omote - 14 technik a Ura - 7 technik. Kata je cvičena po celou dobu, jako by byl Tori a Uke v samurajské zbroji.

JU NO KATA

Je sestava jemnosti, či forma pružnosti. Jsou v ní tři skupiny po pěti technikách. Tato kata má v sobě skryté prvky sebeobrany, staré dobré ničivé techniky ju–jutsu. Má i mimo jiné zdravotní účinek, protažení celého těla, tedy i účinek na pružnost adeptů. Není náročná na pohyb, cvičí se velice pomalu a lze ji cvičit v jakémkoliv věku. Ve stáří či se zdravotním omezení se dají techniky přizpůsobit a adept má i tak krásný nepopsatelný prožitek. Vznik této katy se datuje mezi rokem 1886–1887.

GO NO KATA

Tato kata vychází ze škol Kito-ryu a Tenshin-shin-yo-ryu ju-jutsu, které studoval mistr Kano. Byly do ní přidány tehdy cvičené techniky a celý soubor byl ustanovený základními technikami judo. Tehdejší cvičební oděv se od dnešního lišil, jelikož byly odhalená kolena a lokty, nevyhnutelně se lišil postoj a úchop při jigotai (základní obranný široký postoj v pravém, či levém střehu). Někdy se držel i úchop za límce, až po čtyři prsty nad koncem rukávu. Go no kata v době, kdy se přijala z ju-jutsu do juda, byla nejstarší katou Tachi-wazy. Z tohoto důvodu tam bylo jen málo technik – seoi nage, ushiro goshi, sukui nage, uki goshi, hadaka žime, o soto gari, kata guruma. Je patrné úsilí doplnit těchto sedm technik na konečných deset, což se později stalo. Lze tedy předpokládat, že byly ustanoveny základními technikami tehdejšího juda, byly to jedinečné a cenné techniky. Dnes se tato kata téměř necvičí. Je již velice málo lidí, kteří ji vůbec ještě znají. Tato kata byla vidět na Kyotském festivalu Butoku, kde ji předváděli mistři Sakamoto (9.dan-tenshin-gujo-ryu, 88 let) a Sato (8.dan-fatamizu-šicu-ryu, 82 let).

GONOSEN NO KATA

Tato kata vzniká v roce 1915, avšak na univerzitě Waseda, nikoli v Kodokanu. Vytvořilo ji kolegium Danů. Je to kata základních protichvatů judo v postoji. Provádí se ve zpomalené formě tak, aby vynikly principy protichvatů. Tato kata obsahuje 12 hodů. V roce 1882 bylo v Tokiu založeno vzdělávací centrum, kterému se říkalo neoficiálně Waseda - podle místa, kde žil její zakladatel. V roce 1902 získalo toto centrum statut univerzity a zároveň i již zažitý název Waseda. Tato univerzita patří dodnes k nejprestižnějším japonským vysokým školám. Veškeré prvky v této katě jsou čisté techniky Kodokan Judo, které lze velice efektivně využít i v zápase. Tato kata se neskládá ze sérií. Je však zapotřebí úzké spolupráce, dokonalé souhry těla Toriho s Ukem, čehož dosáhneme pouze pilným a pravidelným tréninkem. Toto ovšem platí ve všech katách.

Renkoho waza

Nejedná se vyloženě o předpisovou katu, ale o soubor odváděcích technik, které se dodnes využívají u ozbrojených složek. Od roku 1886, kdy japonské policejní oddělení v Tokiu sponzorovalo soutěž mezi nově vzniklou školou Kodokan Judo a staršími ju-jutsu školami, kdy studenti Kodokanu porazili ju-jutsu školy, policie přijala Judo jako tréninkové metody a techniky. Úzká spolupráce mezi Japonskou policii a Kodokan Judo pokračuje až do současnosti. Následující techniky byly vyvinuty na pomoc při kontrole podezřelých osob a jejich blokaci (znemožnění dalšímu útoku). Tyto techniky juda jsou demonstrovány Sumiyuki Kotaniho, Kodokan 10. dan, a Yoshimi Osawa a Yuichi Hirose, 7. dan.

 Joshigoshinho no kata

Je soubor technik ženské sebeobrany, který je předepsaný v každém detailu. Vhodný pro muže, ženy, měli by ho znát všichni judisti.

Rozdělení techniky v judu je podle směru vychýlení Ukeho. Z názvů jednotlivých technik lze odvodit, o jakou techniku se jedná. Systém Kodokan Juda obsahuje techniky hodů, porazů, podmetů, kopů, úderů, krytů, atd., kde využíváme nestabilitu soupeře k získání převahy nad ním za použití co nejmenšího odporu. Zde se můžete podívat na základní rozdělení, které se učíme detailně při výuce v naší škole: A to:

 -NAGE WAZA - techniky v postoji, NE WAZA - techniky na zemi a ATEMI WAZA - techniky úderů. Tyto tři základní skupiny se rozdělují ještě do několika pod skupin:

NAGE WAZA -Tachi-waza - techniky v postoji dělíme na: 

- Te waza - techniky rukou - Koshi waza - techniky boků - Ashi waza - techniky nohou - Sutemi waza - tech. strhů a to 1) - Ma sutemi waza - strhy v přímém směru 2) - Yoko sutemi waza - strhy mimo přímou osu ukeho, ještě jsou dvě skupiny patřící do Nage wazy a to Rokyo no waza a Shinmeisho no waza, celkem je 67 hodů.

NE-WAZA (KATAME WAZA - TECHNIKY ZNEHYBNĚNÍ) dělíme na - Osaekomi waza - tech. držení - Shime waza - tech. škrcení - Kansetsu waza - tech.páčení

Poslední skupina je ATEMI WAZA - Techniky úderů a kopů na citlivá místa člověka. Účelem atemi bylo navolnit útočníka údery, kopy tak, abychom přetrhli jeho myšlenku útoku a využily ji ve svůj prospěch. A nebo k jeho likvidaci. Nezbytnou součástí atemi je nejen ovládat znalosti z anatomie a vědět kam udeřit, ale ovládat i techniky Kiai (výkřik, který zvýší sílu techniky, popř. zastraší protivníka), samozřejmě i znalost Kuatsu - Japonské zdravovědy. Bývá s tím spojena také schopnost meditace, práce s energií, s dechem a sebeovládání. V Kodokan Judo rozdělujeme atemi-wazu na dvě části: UDE-ATE (techniky úderů) a ASHI-ATE (techniky kopů):

Ude ate - údery rukama:

- Yubisaki ate

- Kobushi ate

- Tegatana ate

- Hiji ate

-Ashi ate - kopy:

-Hiza gashira ate

-Sekito ate 

-Kakato ate

Existuje kodokanský systém základních hodů nazvaný GO KYO NO WAZA - jedná se o kompletní systém základních dnes již 40 hodových technik v Nage Waza rozdělený po 8 technikách v pěti skupinách (převážně podle barev technického stupně v judu 5-1.kyu, tj. od žluté po hnědou). Vznikl v roce 1895 v Kodokanu v Tokiu. Od roku 1920-1982 Kodokan Gokyo no Waza byla tvořena ze 40 hodů v 5 skupinách, jak je uvedeno výše, kdy byla v roce 1920 upravena o 8 technik, které z ní bylo odebráno. Těm říkáme Rokyo.

V roce 1920 vznikla skupina Shinmeisho no waza - doplňující skupina technik nepatřící do Go kya, která byla naposledy v roce 1997 upravena.

VZNIK JUDA JAPONSKO

 Japonské bojové umění Kodokan Judo vzniklo z několika škol bojového umění Ju–jutsu, bylo založeno profesorem Jigoro Kanem. Profesor Jigoro Kano se narodil 28.10.1860 v Mikage (nedaleko místa Kobé) v Japonsku. Byl jedním z pěti dětí a to tří chlapců a dvou dívek. Jeho rodina pocházela ze samurajských předků. V 9 letech mu zemřela matka. Vysoké postavení otce, vojenského ataše, byla příčinou častého stěhování Kanovi rodiny, důsledkem čehož se v 11 letech přestěhovali do Tokia. Kano byl vynikající žák a učení mu šlo lehce, ale díky své drobné postavě byl často terčem posměchu a šikany ze strany místních chlapců. Proto se rozhodl naučit bojovému umění o kterém často slýchával.

První jeho mistr byl Hachinosuke Fukuda, který byl lékař. Kano se u něj začal učit mezi 17–18 rokem svého života, kdy mistrovi bylo mezi 47–48 lety. Fukuda byl ze školy Tenshinshinyo–ryu ju-jutsu. Hlavní částí jeho tréninku byl volný zápas pod jeho dohledem. Druhým učitelem byl Masamoto Isa, u kterého Kano ve svých 21 letech získal černý pás a zdědil po Isovi tajné svitky s technikami ju–jutsu, po jeho smrti byl opět nucen najít jiného mistra.Třetím jeho mistrem byl Tsunetoshi Jikuba ze školy Kito–ryu, tento učitel byl členem šogunovy gardy. Když se setkal s Kanem bylo mu již 62 let.

Jigoro Kano získal oprávnění vyučovat oba tyto styly. V roce 1882, ve věku 22 let, Kano zakládá svou školu Kodokan Judo v chrámu Eishoji v Tokiu, a i nadále navštěvuje svého mistra. Názvem chtěl odlišit nebezpečné techniky ju-jutsu do jemnějšího a bezpečnějšího umění Kodokan Judo. Kano získával poznatky i od dalších, často méně známých mistrů. Kromě boje beze zbraně ovládal i boj mečem. V roce 1882 s prvními 9 studenty odchází do chrámu Eishoji, aby zde začal vyučovat své Kodokan Judo. O čtyři roky později má již 112 žáků. Postupem času se však vytvořila skupina odpůrců Kodokanu, kteří vedli neustálé pře o zachování originality ju–jutsu a nesouhlasili s novým stylem boje. Tyto spory se řešily tak dlouho, až nakonec došlo k legendárnímu zápasu Dojo Jaburi, který měl určit, jaká ze stran ustoupí. Zápas organizoval šéf Tokijské policie. Obě strany vyslaly patnáct bojovníků, na jedné straně byli zástupci školy Totsuko Ryu v čele s Hikosuke Totsukou, která patřila mezi nejlepší školy ju–jutsu a na straně druhé zástupci Kodokan Judo v čele s Jigorem Kanem. Kodokan zvítězil téměř nad všemi zápasy: 12x vítězství, 1x remíza, 2x prohra. Tento turnaj pevně ustanovil, že je Judo lepší než dřívejší systém Ju-jutsu. Po tomto výsledku projevila o toto umění velký zájem i tokijská policie, která Judo zařadila do výcviku svých členů. Hlavní podíl této zásluhy měli čtyři nejlepší Kanovi žáci a později i velcí mistři a osobnosti judo. Také byly stanoveny zásady cvičení Judo, které se ustálily až kolem roku 1922. Judo se dostalo do škol jako tělovýchovný systém a později se stalo olympijským sportem.

Dne 4.5.1938 – zakladatel prof. Jigoro Kano umírá při návratu ze zasedání olympijského mezinárodního výboru. Judo však žije dál!!! Jigoro Kano navštívil ČR hned 2x.

JUDO V ČR

VÝZNAMNOU OSOBNOSTÍ ČESKÉHO JUDO BYL VLADIMÍR LORENZ (KAZIK) - 8. DAN jUDO

(20.8.1925-7.3.2010)

za druhé světové války bojoval proti fašismu v odbojových buňkách. Přežil svou vlastní smrt, když byl mučen a následně osvobozen výbuchem bomby, která má umožnila úprk z vězení. Byl osobním sekretářem a dlouhá léta i žákem japonského mistra Judo Dr. Yunyu Kitayami, který mu umožnil setkání s jednou z největších legend japonského juda KYUZE MIFUNE (10.dan), u kterého mistr několik let v Japonsku studoval. Byl prvním zakladatelem Aikido u nás, založil oddíl Judo v Hradci Králové, a další po celé ČR.

Měl jsem možnost mistra zažít osobně od roku 2004-2010. Nikdy nezapomeneme na odkaz velkého mistra!!!Děkujeme!

Začátky juda se u nás vyučovaly pod názvem ju-jutsu, které tehdy učil prof. František Smotlacha, kolem roku 1907-1910. O devět let později byl zahájen organizovaný výcvik při VŠ sportu v Praze. V roce 1920 vzniká první český překlad knihy „ Das Kano Jiu Jitsu (Judo)“ a zároveň začíná i výcvik tohoto umění v AČR. O pět let déle Vysokoškolský sport Praha zakládá první samostatný kurz ju-jutsu. V roce 1933 byl založen pod vedením Ing. Pecáka první samostatný oddíl ju-jutsu. Další vzniká v Brně pod vedením studenta István Fulop, alias Dobó, který přišel do VŠ Praha jako instruktor z Londýna, vyučuje již sportovní formu tohoto umění. 1934-Dobó na ME v Drážďanech získal druhé místo, Cígner a družstvo třetí místo, od té doby je ju-jutsu vyučováno sport. formou. 1933- navštívil ČSR zakladatel Judo prof. Jigoro Kano. 1935- vítězí Adolf Lebeda v soutěži „o nejlepšího judistu“ v Plzni. 3.4. 1936 – byl založen Československý svaz ju-jutsu. Předsedou byl významný československý přírodovědec prof. Dr. Smotlacha. Po té začaly vznikat další oddíly a kroužky. Druhá návštěva zakladatele Judo prof. Jigoro Kana u nás v Praze a to v září. Zde měl přednášku v Mariánské knihovně o ju-jutsu a japonské tělesné výchově v jazyce německém, byl také na návštěvě v tělocvičny VŠ Praha a osobně zahájil školní rok 1936-37 krátkým proslovem při cvičení ju-jutsu odboru. 1940 – se pořádalo první mistrovství Čech a Moravy, prvními mistry se stali Lebeda, Tůma, Černý, a Zrůbek, ten byl vyhlášen nejlepším judistou. O 12 let později se judo začíná cvičit i na Slovensku. 1953 - Spadáme pod organizaci Evropské Unie Judo (EUJ), a stáváme se členy, kdy jsme převzali jejich pravidla.

Reprezentační družstvo zahájilo činnost ČSR mužů pod vedením Lebedy. Od roku 1954 - se naši závodníci pravidelně zúčastňují evropských soutěží a přivážejí i medaile (většinou bronz). 1960 - svaz má již 4000 členů v 90 oddílech. Významná návštěva a instruktáž japonského mistra Kokishi Nagaoky, který výrazně ovlivnil cvičení judo u nás. Navázána spolupráce s Japonským svazem Judo, od kterých se nám dostává literatury. 1993- Zvolen prezident svazu Ing. Petr Jákl, předsedou výkonného výboru Josef Balcar. Od 01.01. tohoto roku Československý svaz judo formálně ukončil svou činnost a 3.4.1993 kongres EJU přijal Český svaz a Slovenský svaz Judo.